Jeden z důvodů, proč cvičím tak, jak cvičím (a vedu k tomu ostatní) je kontrolovaně dostávat tělo (nebo jeho části) do pozic, které nejsou úplně běžné. Do pozic, do kterých se tělo dostane jen zřídkakdy – v situacích, které jsou mimořádné – pád z kola, uklouznutí na ledu, vynášení skříně do schodů, montování čehokoliv kdekoliv. Prostě situace, které běžný fungující člověk nedělá denně, ale dělá.

A na tréninku právě toto dělám, bezpečně, pomalu, s jistou mírou zatížení stavím tělo do krkolomných postavení – tak aby si zvyklo fungovat nejen v přímých pohybech, při běžných věcech, ale v pohybech do všech směrů. Aby se vazy a klouby posílili v oblastech, které jim nejsou úplně příjemné, ale dokáží se tam dostat a být tam stabilně připraveny na ten jistý, kritický, nečekaný moment.