Zem je kámoš – zem je tady pro nás. Lidské tělo má své potřeby. Potřebuje dýchat, pít, jíst, potřebuje se hýbat. A stejně tak potřebuje kontakt. Nervová zakončení nacházející se pod kůží po celém těle potřebují cítit tlak, tah, teplo střídat s chladem – tak, aby věděla, že žijí, že tělo dýchá.

Někdo toto pociťuje víc, někdo míň, ale každý nějak. Každé tělo má tuto potřebu kontaktu – a když nemáte děti, se kterými se každý den objímáte, nemáte partnera, se kterým se muchlujete, nechodíte pravidelně na masáže, netrénujete judo nebo jiný kontaktní sport, kde na soupeře pořád šaháte – tak Vaše tělo může strádat. A může se to projevovat různě. Můžete se cítit slabě, bez energie. Můžete mít náznaky deprese. Možná nevíte proč (teď už ano), ale cítíte se nějak divně.

Nemáte kontakt, neukojíte jednu z lidských potřeb.

A proto můžete využít něco, co je všude kolem nás (pod námi). Každé dítě se rádo válí po zemi, neví proč, neuvažuje nad tím, dělá jen to, co je mu příjemné a přirozené. Končí s tím, když se mu to začne zakazovat – když začne být starší, „dospělejší“, podle dospělých.

„Neválej se po zemi, budeš špinavý.“

„Vstávej z té země, nastydneš.“

Povědomé?

Nechme děti válet se po zemi. Válejme se taky. 🙂

Kontaktem se zemí můžeme snadno promasírovat celé tělo, protáhnout svaly, rozhýbat zatuhlé klouby, protáhnout páteř. Gravitace nám v tom pomáhá. Možná Vám to bude ze začátku nepříjemné, když si lehnete na tvrdou zem. Proto si pořiďte žíněnku a válejte se, dopřejte si přirozenou masáž zdarma. Postupně přecházejte na tvrdší zem a „změkčete“ tělo. Asi to není to samé, jako láskyplné objetí blízkého, ale prospěšné a uvolňující to jistě je.

Vždy jsem věděl, že na judu je něco zvláštního, něco, co se jinde moc nedělá (možná v bjj nebo zápase?). Je to ono – kontakt se zemí i se soupeřem. Práci na zemi se věnujeme opravdu hodně. Učíme se na ní sahat, plazit se po ní, převalovat se, padat na ní, učíme se nebát kontaktu. Možná proto jsou judisti pořád v pohodě. 🙂

Video i s popisem na našem facebooku.