„Je mi jedno jak se v tom cítím, stačí ať dobře vypadám.“

???

Jednou jsem toto slyšel říct v televizi nějakou modelku nebo sportovkyni, už nevím. Bylo to hodně dávno. Ale už tehda mi to přišlo nepochopitelné. A dnes ještě víc. Přijde mi to jako obrovský rozpor – mít na sobě něco, co mě stahuje, škrtí, tlačí. A přitom se tvářit, že je všechno fajn, že je mi úplně dobře, můžu s se svobodně hýbat a jsem spokojený, ale ve skutečnosti už se nemůžu dočkat až si tu zatracenou košili doma sundám. Pak přece nemůžu vypadat dobře?

Neukamenujte mě, prosím, módě asi nerozumím, ale některé věci mi přijdou nepochopitelné.

Ano, chápu, že někteří máme zaměstnání, ve kterém se musí dodržovat určitý dress code a né vždy je to úplně to nejpohodlnější.

Nikdy jsem se nijak moc neorientoval podle aktuální módy, spíš vždy nosím to, co mi sedne, v čem si připadám dobře, co se hodí pro danou příležitost, někdy jsem si na sebe vzal i něco, co mi bylo nepohodlné jenom proto, že se mi to líbilo. Dnes už to moc nedělám. A v poslední době si vybírám hodně oblečení hlavně podle toho, jak pohodlně se v tom cítím a kolik pohybu mi umožňuje.

Protože se prostě chci hýbat, kde to jen jde a nechci, abych se kvůli něčemu takovému, jako je oblečení, musel omezovat. Chci nosit kraťasy, ve kterých můžu brát schody po dvou, chci nosit trička, ve kterých můžu pohodlně zvednout ruce nad hlavu, hodně teď v létě nosím žáby, protože se nejrychleji vyzouvají a kdykoliv to jde – udělám to. (jo, viděl jsem i „boty“, které tvoří pouze podrážka a šlapka se na ně nějakým záhadným způsobem přilepí a drží, ale tomu moc nevěřím). Chci prostě oblečení, ve kterém se cítím pohodlně, volně, tak, abych mohl kdekoliv a kdykoliv protáhnout tělo, postavit se na ruce, udělat dřep, hodit kamenem bez natržení podpaží.

A ono to, že se cítíte dobře, nakonec znamená, že se i vypadáte dobře. Naopak to moc reálně nefunguje.

Co nosíte Vy? Orientujete se podle toho, co se momentálně „nosí“ a k čertu s tím, že se v tom cítíte jako sardinka?

Možná je právě toto důvod, proč se lidi obecně málo hýbou, málo chodí, málo dýchají, málo žijí.

„Přece nepoutíkám za autobusem na poslední chvíli, ještě se zpotím nebo si nedejbože něco natrhnu.. A stejně ho nestihnu.“

To asi nikdo nahlas neřekne, ale často je to tak.

Nosí se elegantní kalhoty a košile stažené páskem – no a co, že se v tom pořádně nenadechnu? No a co, že mě to škrtí? Hlavně, že jsem štramák.

Zdeleka to není o tom, že by každý měl nosit tepláky a vytahané tričko. Dnes koupíte luxusní džíny, které jsou pružné – umožní Vám maximální rozsah pohybu, pohodlné košile bez škrcení, pěkné trička vhodné i pro sport. Boty pohodlné (o tom, co to je – jindy) a zároveň módní.

Zkuste se sem tam zamyslet nad tím, co si na sebe oblékáte. Jestli je to to, co se Vám jen líbí, nebo jestli je to věc, ve které cítím pohodlí, nebo naopak. Zkuste vybírat tak, ať vás to v ničem neomezuje a můžete se v tom svobodně hýbat.

Protože málo pohybu je to, co nás může zničit. A přece si kvůli módě nezničím zdraví, nebo?