Jen ten, kdo pochopí, že základem úspěchu není svalnaté tělo a namotivované myšlenky, ale umění přijmout surovou prohru a přesto vstanout a s úsměvem podat ruku rivalovi, může odejít, aby přišel příště lepší a připravěnější.

Jemnou cestou se učíme respektovat slova trenéra, řídit se jeho pokyny, brát ohled na druhé, na slabší i silnější. Zlehka zdokonalujeme pohybovou gramotnost, zlepšujeme cítění pro základní pohyby. Dostáváme impulzy k rychlé změně směru, síly, taktiky. Učíme se hrou. Postupně krůček po krůčku prohlubujeme znalost bojového umění v oblasti myšlení i samotného boje. Od nejjednoduššího k složitému. Po zvládnutí základů se můžeme pustit do cesty k úspěchům.

Základem je porozumění. Ten, kdo přijme, že cesta k cíli nebude jednoduchá, mnohdy nebude příjemná a bude bolet, ten se po ní může vydat. Cílevědomost a pokora – ctnosti sportovce a člověka, který ví, že úspěch má oběti a zdaleka není lemován jen štěstím a výhrami, ale hlavně – spoustou proher a odříkáním.

Když je judista rozhodnutý jít si za svým snem – už ví, že jeho jasná jemná cesta se mění v dlouhou klikatou dálnici, plnou křižovatek, zvratů a nekonečných tréninků. Ten, kdo dojde ke svému cíli – ať je to olympijská medaile nebo výhra v okresním bodování – je slavný a respektovaný okolím. A každý, kdo se na tuto cestu vydá, a ke svému cíli nedojde, není možná slavný pro okolí, ale určitě může být respektován sám sebou s vědomím, že to zkusil, šel skrz překážky a posunul se výš.. Možná bez viditelného cíle, ale s velkým srdcem a pokorou.